Anastacia v rozhovoru pro MF Dnes

Zpěvačka, která se prosadila spíš v Evropě než doma ve Spojených státech, k nám přijela ne na koncert, ale na soukromý firemní večírek. „Dělám to docela často. Ale je to jiné než s fanoušky. Musím víc dřít, aby to fungovalo,“ vysvětluje.

PRAHA Přestože doba, kdy se její hity masově prosazovaly zejména v evropských hitparádách, už je nějakou tu dobu pryč, zpěvačka Anastacia si uchovala šarm a odzbrojující bezprostřednost. Minulý týden u nás vystupovala na firemním večírku v O2 areně a namísto úspěchu v Americe se poohlíží po možnostech v Rusku.

Přestože na rozhovor bylo jen deset minut, třetinu zabralo vyjasňování, jak se správně vyslovují jména Honza a Anastacia. „Je to ,enestejša‘, protože mi tak říkala máma, ale lidi po světě mi říkají různě. A je mi to jedno,“ vysvětlila se svým typickým smíchem zpěvačka.

Do Prahy jste přijela zpívat na soukromou akci. Berete běžně podobná vystoupení?

Docela ano. Hrála jsem na spoustě firemních večírků, kde chtěli trochu známější jméno. Je to vždycky o něco těžší, ale nevadí mi to. Líbí se mi, když se mi povede, aby chlapi odhodili saka a kravaty.

Většina umělců se spíš bojí studených čumáků v publiku...

Je to těžší hraní, to je pravda. Pod pódiem nestojí banda fanoušků, kteří se rozeřvou hned v první minutě. Jsou tam lidi, kteří očekávají, že je pobavíte. A to je dvojsečné, protože ten řev a tleskání pod pódiem nám umělcům a bavičům samozřejmě dodává sebevědomí, abychom svoji práci odvedli dobře. Ale mám to ráda, protože musím víc dřít, aby to fungovalo.

Takže to berete jako výzvu?

No jasně! Říkám si: Na konci mojí show budete řvát o přídavek! No, vždycky to nevyjde, tak o to alespoň pokaždé prosím v duchu...

Na turné vyjedu asi koncem roku a potom bych chtěla vydat nové album.

Poslední desku jste vydala před dvěma lety, nejedete žádné turné. Co vlastně děláte?

Právě dávám dohromady plány. Chvíli jsem si dala oraz a chci se pustit znovu do práce. Asi vyjedu na turné koncem roku a potom bych chtěla vydat album, na kterém právě pracuju. Už se na to, že budu pracovat každý den a spát po hezkých hotelích, docela těším…

Vaší hudbě se začalo poslední dobou dařit v Rusku. Čím to je?

Všechno to začalo díky mojí oděvní značce. Moje desky se tam prodávaly, ale nikdy jsem se do Ruska nedostala, abych udělala pořádné promo. A tak jsem to zkusila. Strašně ráda cestuji a poznávám různé země. Pořád jich zbývá dost k objevování. Nedávno jsem hrála jako první mezinárodní zpěvačka v okupovaném severním Kypru, bylo to úžasné. Natočila jsem si to a určitě se to objeví na chystaném DVD.

Čemu přičítáte, že vaše hudba není příliš úspěšná doma, v Americe?

Měla jsem smůlu, že mého amerického manažera tehdy firma zrovna vyhodila a už semi nikdy nepovedlo ve Státech prorazit. A v tomhle byznysu to chodí tak, že když zmeškáte první schůzku, jste odepsaný. Nedostanete se do rádia a je konec. Dodnes moje desky vycházejí nejdřív v Evropě. Ale taky je pravda, že jsem se o to ve Státech nikdy pořádně nepokusila. Mám dost práce s objevováním jiných zemí, takže jsem neměla pocit, že o něco přicházím. Amerika pro mě prostě nikdy nebyla výzvou.