Jak to vidím já: meet&greet (2. část)

Nejedná se o žádnou zásadní informaci ke zpěvaččině tour. Ale chtěl bych vám tímto přiblížit jedinečné okamžiky, které jsme mohli prožít při osobním setkání s hvězdou formátu Anastacia.

[ přečíst 1. část ]

MEET&GREET - ČÁST DRUHÁ

16. července, 18:30, Tesla Arena Praha (35° C - minimálně!):

Naše 'pjetka' vchází do Tesla Areny vchodem s označením č. 32. Po pravé ruce vidíme cedule se směrovými šipkami, které nesou palcové nápisy "VIP", "MEET&GREET". Vlevo akreditační stolek, u kterého se máme odepsat. Chvíli popocházíme sem a tam a čekáme, jestli se nás někdo ujme. Přichází i další pětice ve žlutých fanclubových tričkách, která se také zúčastní setkání s Anastacií...

Zanedlouho se ukazuje vedoucí PR a marketingového oddělení JVS Group Markéta Feniková s prvními instrukcemi. (Ano, to je ta skvělá osoba, která celou tuhle akci "zpískala" :) - pozn. autora.) U akreditačního stolku si každý napíše na papír své jméno a nachystá si věc, která se bude moct pyšnit emotikonem 'kuřete' a nápisem 'Anastacia'. Jak se zdá, na víc nebude čas. Lenka se chopila propisky a na čtvrtku vepsala úhledně do levého horního rohu drobným písmem své jméno. Někdo z organizačního týmu trefně poznamenal: "Kdyžtak se nebojte psát trochu větším, ať to jde přečíst." Nový papír a druhý pokus... :) Rozdal jsem 'jmenovky' zbytku naší 'pjetky' a vydali jsme se po směru V.I.P. šipek.

Cesta to nebyla dlouhá - čtyři metry kolem recepce nedají člověku až tak zabrat :) Zde jsme se zastavili a čekali, až skončí rozhovory s médii. Hned poté nadejde čas, který má Anastacia vyhrazený pro nás! (A my pro ni.) Kolem se proženou paramedici s lehátkem, kteří se rázem stávají závdavkem pro nejrůznější spekulace o jejich zdejší účasti. (Až později zjišťujeme, že tudy pouze procházeli do útrob arény, aby nemuseli předním vchodem.) Přichází také fotograf, který bude přítomný při meet&greet a bude dokumentovat ony neopakovatelné chvíle. Naše "nevychovaná" 'pjetka' neponechává nic náhodě a navazujeme první styky kontakty. "Byl jsem s ní už před hodinou a je v pohodě," líčí s ledovým klidem. Navzdory ukrutnému horku a dýchatelnosti do maximální vzdálenosti 50 cm panuje supr atmosféra. Stačí chvíle a už si tykáme. Výbuchy smíchu prokládá cvakání spouště fotoaparátu. Naše 'pjetka' se ukládá na paměťovou kartu, aby byla navždy zvěčněna i s předměty k podpisu a nezapomenutelným 'darem'. (Pokud se nestane nezapomenutelným pro Anastacii, zůstane nezapomenutelná alespoň jeho příprava pro nás - pozn. autora.) Čas se nachýlil.

zleva: Lenka, APositively (Peťan), Marci, Petiiik (Peťan), Matt (Martin)

Přicházejí další instrukce: "Rozdělíte se do dvou skupin. Promotéři a výherci budou jedna skupina a druhou bysme udělali z fanclubu a vás," zapíchla drobnější blondýna ukazováček mezi naší 'pjetku'. "Celé to bude probíhat následovně: přijdete do místnosti, která bude rozdělena paravanem. Musí být absolutní ticho, protože v jedné půlce už budou s Anastacií promotéři a výherci. Stoupnete si tedy do druhé poloviny, seřadíte se vedle sebe, Anastacia přijde, bude JEDNA společná fotka, obejde každého z Vás a podepíše Vám JEDEN předmět, který si dopředu nachystáte. Tři minuty a konec! Svoje fotky dělat nemůžete, máme zajištěného vlastního fotografa. Pokud máte na podepsání cédéčka, vytáhnětě si, prosím, přebaly ven, ať potom zbytečně nezdržujete." Chodbou se ozvalo souhlasné zamručení, i když každý doufal v bližší kontakt s Anastacií a sólo fotkou. No co se dá dělat. Reframing situace mluví jasně: co by stovky lidí před halou daly za příležitost, která čekala na nás! Petiiik neváhá a jde otestovat naše desetiminutové vztahy s fotografem: "Nemohl bys nás vyfotit aspoň když nám bude podepisovat cédéčko?" "Nemůžu, teď mi to zakázali," zní (neuspokojivá) odpověď. Promotéři a dvě výherkyně se vydávají koridorem chodeb za Anastacií. "Někteří dokonce ani nepřišli, protože se styděli. Že by prej byli nervózní," prozrazuje s úsměvem Markéta Feniková. Tahle zpráva vznesla z naší strany vlnu nepochopení. "Není se přeci čeho bát. Vždyť je to JENOM Anastacia!" smějeme se. Minuty pomalu běží...

Přichází znovu drobnější blondýna. "Tak pojďte! A prosím vás - potichu." Průvod se dává do pohybu a přesouváme se o dalších několik metrů dál. "ANASTACIA WARDROBE", "ANASTACIA CREW", "PRESS", "MEET & GREET" hlasí cedule podél chodby. Zastavujeme se a čekáme, co se bude dít. Najednou se rázně otevírají dveře a vychází jeden ze zpěvaččiných bodyguardů. ("Wayne to není - nejspíš zastává otcovské povinnost," dobrá nálada nás neopouští.) Přicházejí poslední instrukce v angličtině: "Stoupnete si do jedné lajny. Žádný focení! Společná fotka! Jeden podpis! Jestli někdo poruší pravidla, chytnu Anastacii, odvedu jí pryč a bude po všem! Rozumíte všemu?" Co nám zbývalo, než zakývat hlavou na souhlas (pokud jsme o ni nechtěli přijít). "Tak pojďte!" zazněl povel, otevřely se dveře a my napochodovali do místnosti, odkud již zněl Ančin hlas!

Za osvěžení vzpomínek díky PK!